Prozradím vám jednu moji oblíbenou testovací trasu, která je neskutečným ukazatelem schopností všech nových vozů. A snad právě proto jí musí projet každý automobil, který se mi dostane do rukou. Kombinuje totiž jak dálnici, tak okresní cesty pokryté asfaltem zvaným ementál (podle množství děr v něm), klikatí se mezi lesy a několika vesničkami, najít se na ní dají i dlouhé rovinky s vozovkou hladkou jako dětská prdelka. Startuje se v Praze, cílem cesty je pak Česká Lípa vzdálená od hlavního města přibližně 80 kilometrů směrem na sever.

Pokud se ptáte, proč právě Česká Lípa, pak za tím stojí důvod, že v tomhle malém městečku jsem proflákal část svého mládí. Tento fakt ovšem není tak důležitý jako ten, že výlety do české metropole byly s rostoucím věkem stále častější a právě znalost každého milimetru povrchu vozovky se při vyjížďce s novým Volvem C30 ukázala opravdu užitečná. Část trasy mezi Mělníkem a Jestřebím (přibližně 30 km) totiž připomíná rychlostní zkoušku asfaltové rallye, její zkrocení tak vyžaduje zejména výborný podvozek. A jak se zdá, C30 ho výborný opravdu má, ostatně vždyť tuto platformu můžeme najít třeba pod novým Fordem Focus.

Vždyť jsme jedna rodina!

Ostatně spojitostí s automobilkou s modrým oválem ve znaku má Volvo více než dost. Nejenom že spadá pod ochranná křídla koncernu Ford (nyní se již dá opět mluvit o ochranných křídlech, protože nejztrátovější společnost světa roku 2006 se již letos dostala do zisku, a zdá se, že úspěšný vývoj restrukturalizace bude pokračovat), ale mě umožnilo vzpomenout si na můj kdysi tolik milovaný model Escort. Stejně jako Volvo totiž poháněl přední kola pomocí 1,8litrového benzinového čtyřválce, stejně jako C30 se pyšnil zářivě rudým kabátem a stejně jako tenhle menší Švéd se i on těšil velkému zájmu všech kolemjdoucích.

Ovšem zatímco v případě Fordu tomu dopomohla řada tuningových firem (v závěru stejně přitom vypadal jako agresivnější verze Cosworthu, i s tím jeho monstrózním dvojitým zadním křídlem), u Volva se o vizuální přitažlivost postarala samotná automobilka. Především záď C30 přitahuje pohledy, protože díky víku kufru tvořeného obrovským skleněným poklopem vidíte dovnitř vozu stejně jako třeba v Holandsku lidem do obývacího pokoje (pokud o tom nevíte, tak v Holandsku prakticky nepoužívají závěsy na oknech). Příď pak ukazuje na sportovní charakter Volva výrazněji než jakýkoliv jiný model značky (i ta s písmenem R označujícím ostré verze), pokud si navíc celý bodykit skládající se ze spodní části čelního a zadního nárazníku, prahů a lemů blatníků pořídíte v odlišné barvě než zbytek karoserie, u příplatkové výbavy zaškrtnete sedmnáctipalcová litá kola v dvojitém pětipaprskovém designu a zvolíte model T5 (T jako turbo, 5 jako pět válců), pak budete na ulici výraznější než kdejaké Porsche či Ferrari.

Baby, come back!

Testem se ovšem prohnala trochu „očesanější“ verze jezdící na standardně dodávaných patnáctkách, které vozu tak trochu ubírají na kráse. Stejně tak i již zmiňovaný bodykit, který byl v tomto případě vyveden pouze v plastové černé. Na celkové vizuální přitažlivosti Volva se ale tyto nedostatky neprojevují zas až příliš rušivě, stejně jako se přijatelný zdá fakt, že namísto přeplňované pohonné jednotky bije pod přední kapotou atmosférický motor. Čtyřválec 1.8i je naladěn na 125 koní a 165 Nm, které navíc přicházejí ke slovu až při 4.000 ot./min., což znamená, že motor musíte točit. Ať se ale již snažíte zadupnout pedály plynu jakkoliv do koberečku, na stovku se z klidu dostanete za 10,8 s, což např. takový Escort díky hmotnosti nižší přibližně o 300 kg zvládal o poznání rychleji. S Volvem se ale nemohl měřit co do nejvyšší rychlosti, přestože 200 km/h verze 1.8 se zdá být poměrně skromných.

Srovnávat se nedá ani zvukový doprovod, protože motor Escortu vydechoval skrze 110 mm koncovku, která sice na jednu stranu svým rykem připomínala závodní speciály, nicméně vás tak trochu (vlastně neskutečně hodně) odrazovala od cesty na dovolenou, zatímco C30 k ní přímo láká. Koncovky výfuku totiž míří pod vůz, místo aby se v plné kráse projevovaly po stranách zadního nárazníku, což přispívá k lepšímu odhlučnění vozu. I když pokud se bez patřičného zvukového doprovodu neobejdete, budete v nejmenším Volvu zcela jistě potěšeni. Stejné nadšení pak budete cítit v zatáčkách, kde vůz jen srší jistotou a pneumatiky se do asfaltu zakusují tak silně, jakoby již nikdy nechtěli pustit.

Jen si nejsem jistý, zda vám projížďka v novém Volvu C30 dokáže osvěžit vzpomínky tak jako mě, ovšem díky přijatelné pořizovací ceně můžete bez problémů začít sbírat ty nové. Částka, na které 1,8litrové Volvo začíná, je totiž takřka shodná jako ta, za níž jsem si já kdysi před lety pořizoval svůj Escort. Jenže zatímco ten začal v průběhu času stále častěji vykazovat známky stárnutí (nikoliv mechanické, jen na to skřípání interiéru bylo potřeba výkonné rádio), C30 je daleko odolnější. Je robustnější a postavená s ohledem na výběr prvotřídních materiálů, ať již uvnitř, nebo navenek. Nevěříte? Tak si ji kupte! Za pár let ovšem za to od vás budu chtít děkovný dopis.