Jak se stane automobil budoucnosti dopravním prostředkem mezi realitou a virtuálním světem? To je jedna z otázek, které Mercedes-Benz diskutoval v rámci letošní akce Future Talk s inženýry, designéry, vědci a novináři. Po utopii a robotice se již třetí ročník akce Mercedes-Benz Future Talk věnoval virtuální realitě – vizualizaci interiéru vozidla, která vnese do mobility 21. století nový druh zkušeností.
Motto akce znělo „Going Virtual – the Automotive Experience of the Future“ a zástupci značky Mercedes-Benz na ní diskutovali s novináři z různých médií a s odborníky z oblasti mezioborového výzkumu o roli virtuality v digitalizovaném automobilu. Mezi experty letošního ročníku Future Talks patřili Anke Kleinschmitová, vedoucí koncernového výzkumu společnosti Daimler, Ralf Lamberti, zodpovědný za oblasti User Interaction a Connected Car ve společnosti Daimler, Cade McCall, psycholog na Institutu Maxe Plancka pro neurovědy a kognitivní neurovědy v Lipsku, Alexander Mankowsky, futurolog společnosti Daimler AG, a Prof. Erich Schöls, interakční designér a vědecký vedoucí výzkumného centra Steinbeis Forschungszentrum Design und Systeme ve Würzburgu. Virtualita jako důležitý aspekt digitalizace
Pro Anke Kleinschmitovou je virtualizace automobilu důležitou součástí strategie společnosti Daimler v oblasti digitalizace: „Virtualita umožňuje bezprostřední prožívání digitalizace ve vozidle. Díky tomu je jednou z klíčových technologií pro mobilitu v 21. století. Automobil budoucnosti zpřístupní svému řidiči také virtuální svět a stane se třetím životním prostorem mezi domovem a pracovištěm.“ Kleinschmitová byla mnoho let vývojovou inženýrkou ve společnosti Daimler a od začátku roku 2015 vede výzkumné oddělení. Ve výzkumu přitom spatřuje dvě důležité oblasti: „Zaprvé inovační výzkum, zadruhé výzkum trendů a budoucnosti. Poslední oblast tvoří doslova základ našich budoucích inovací.“
Budoucnost mobility je tak zkoumána nejen z hlediska technického, ale i sociologického, kulturního a filozofického. Podle Kleinschmitové se výzkumy zabývají především rolí automobilu ve společnosti. Co se týče budoucnosti mobility, pak otázka zní, jaká přání a potřeby lidé mají a jak by je bylo možné uspokojit. Tento přístup je úspěšný, protože Mercedes-Benz byl například v roce 2014 výrobcem automobilů s největším počtem přihlášení patentu. V soutěži AutomotiveINNOVATIONS Award 2015 byl Mercedes-Benz vyznamenán jako nejinovativnější prémiová značka.
Virtualizovaný automobil jako zážitkový prostor budoucnosti
První pokus o realizaci komplexní virtualizace v automobilu vystavil Mercedes-Benz začátkem letošního roku na CES v Las Vegas v podobě studie F 015 Luxury in Motion, která nabízí výhled na virtualizovaný interiér a možnosti z něj vyplývající. Automobil se stane pojízdnou částí internetu a mnoho ploch v jeho interiéru bude sloužit k zobrazování a poskytování informací. Pro Kleinschmitovou je tím jasně naznačena cesta: „Automobil budoucnosti se stane mobilním zážitkovým prostorem, který dokáže propojit cestující s jejich okolím: sociálně, informativně, anekdoticky. Okolí může cestujícím vyprávět příběhy nebo sloužit jako hrací plocha. Tento koncept funguje již delší dobu. Dříve pomáhaly různé hry, které dětem krátily dlouhou chvíli během cestování. Například se hádalo, co druhý právě vidí, když prozradí jen barvu příslušného předmětu. Topografie a pohyb se tak propojily s napínavou hrou. S virtualizací si dokážu představit mnoho nových nabídek. Virtuální a fyzická realita hravě splynou.“
Mercedes-Benz trojrozměrnou simulací na akci Future Talk názorně ukázal, jak rozmanité mohou být možnosti: Cestující mohou například sledovat aktuální okolí jako ve dne, přestože je již tma, nebo lze odclonit reklamu či protihlukové bariéry a získat tak nezkreslený pohled na město nebo přírodu. Za jízdy mohou putovat časem a sledovat Braniborskou bránu v její podobě, kterou měla dne 9. listopadu 1989. Podle potřeby si mohou do vozidla stáhnout informace o zajímavých budovách nebo trendech týkajících se města a jeho obyvatel, sledovat město seshora, či virtuálně usednout do jiného vozidla a prohlédnout si během jízdy cíl cesty. A kdo by chtěl pracovat, odpočívat nebo se klidně bavit, ten si možná zvolí oblíbenou čistě virtuální kulisu, která navodí odpovídající atmosféru.
Efekt splynutí virtuální a fyzické reality spatřuje také Cade McCall, psycholog a vedoucí výzkumné skupiny v oddělení pro sociální neurovědy na Institutu Maxe Plancka pro neurovědy a kognitivní neurovědy v Lipsku: „Pro náš mozek nehraje žádnou roli, zda zpracovává skutečné nebo virtuální informace. Nejsou-li splněny odpovídající podmínky, vnímáme virtuální světy snadno jako realitu.“
McCall vysvětlil virtualitu z hlediska psychologie a objasnil, jak lidský mozek reaguje na virtuální impulzy: „Mozek si neustále vytváří zkušenosti. Virtualita do tohoto procesu zapadne a zásobuje nás prvky rozšířeného nebo alternativního světa. V automobilu budoucnosti zajistí tato imerze mimořádné zapojení řidiče do virtuality interiéru vozidla. Přirozená interakce s okolím vytváří přirozený pocit přítomnosti v uměle utvářené realitě.“
Návrat dobrodružství
Futurolog Alexander Mankowsky považuje tento aspekt za důležitou součást budoucích technologií: „Dnes je čelní okno oknem do světa, jeho rám ohraničením pohledu zaměřeného na dopravu. Funkce autonomní jízdy tento pohled osvobodí. Na základě projížděné topografie propojíme ‚big data‘ s informacemi, které zaznamenávají senzory vozidla, do bohatých zážitků z cestování. Zcela podle přání a potřeb řidiče lze proměnit silnici – z anonymní dopravní zóny se stane multimediální encyklopedie, stroj času, místo k snění nebo aktivní komunikaci s přáteli.“
Futurolog si od virtualizace slibuje především novou radost z objevování: „Vnější svět se stane časově a prostorově transparentní. Mohu si opatřit informace, libovolně rozšiřovat realitu, měnit perspektivu, nebo se ponořit do snových světů. Středem zájmu je přitom individuální utváření času i prostoru a sociální interakce jako hlavní potřeba lidí.“
Také profesor Erich Schöls z výzkumného centra Steinbeis Forschungszentrum Design und Systeme argumentoval tímto směrem. Poukázal na dějinnost takových zkušeností. Rozšířené nebo kompletně vytvořené modely vnímání nejsou podle jeho slov skutečně nové. První průkopnické pokusy tímto směrem se datují do 50. let minulého století, kdy se průkopníci, jako Fred Waller, Morton Heilig nebo Ivan Sutherland, zabývali stereoskopickými obrazy, progresivními interakčními modely nebo vědeckými otázkami ohledně vlivu simulací reality.
Mobilita ve virtuálním prostoru
Podle Schölse je již několik let pro každého dostupný hardware, který umožňuje dalekosáhlý pohled na to, co nás čeká v dohledné budoucnosti: „Virtuální světy vnímání unášejí lidské vědomí do prostorů, které dosud existovaly pouze v naší fantazii nebo snech. Již dnes je stupeň imerze u některých aplikací tak vysoký, že je možný téměř přirozený styk člověka s generickými, umělými kulisami. Přitom je zohledňováno stále více smyslů a jsou implementovány stále přirozenější interakční modely. Cesta od reality do virtuálního světa je přitom plynulá.“
Schöls však také připomněl překážky akceptace, které musejí virtuální technologie ještě překonat: „Zatímco aplikace s rozšířenou realitou se ve stále větší míře etablují v průmyslu, kultuře a společnosti, zaujímají v současnosti mnozí lidé vůči ponoření se do zcela umělého okolí stále ještě trochu nedůvěřivý postoj.“ Profesor je však přesvědčen o tom, že tyto překážky budou časem odbourány. „S rostoucím počtem smysluplných aplikací a zdokonalováním technologií se to však brzy změní. Člověk ocení virtuální prostor jako užitečné a zajímavé obohacení s obrovským potenciálem.“
Anke Kleinschmitová spatřuje tento aspekt jako rozhodující inovaci také v oblasti mobility: „Svým automobilem už nejedete jen dopravním prostorem, ale i virtuálním, kybernetickým prostorem, v němž je mobilita člověka technickými prostředky rozšířena, doplněna a vylepšena.“ Kromě výzkumu budoucnosti pracuje mnoho dalších oddělení společnosti Daimler také na tom, aby se virtualita stala součástí automobilu budoucnosti – například v oddělení Digital Graphic & Corporate Design pod vedením Prof. Klause Frenzela nebo ve vývojovém oddělení Digital Vehicle & Mobility, které vede Sajjad Khan. Daimler se přitom vždy zaměřuje na jeden cíl: konkrétní užitek, který technika přináší člověku.
