Mělo se jednat o jeden z nejslavnějších návratů v dějinách automobilové historie, ovšem realita je o trochu jiná a tak trochu připomíná neméně slavné shakespearovské drama Mnoho povyku pro nic. I když to by byla pravda pouze poloviční, současný Maybach totiž budí pozornost alespoň svými rozměry (verze 57 měří na délku 5,7 metru, model 62 je pak dokonce o půl metru delší), když už ne svými prodeji. Dost možná je to kvůli velkému příbuzenskému poměru s Mercedesem, třída S je totiž natolik dobrá, že zákazníci nemají důvod postoupit o level výše.

Nebylo tomu ale vždy tak. Především v období mezi světovými válkami byl Maybach naprostým symbolem luxusu a jeho prodeje byly co nejnižší jen kvůli záměru automobilky, nikoliv kvůli nezájmu zákazníků. Kupříkladu modelů DS 7 (pod kapotou byl 6,9litrový dvanáctiválec o výkonu 150 koní) a DS 8 (V12, 8,0 l, 200 koní) se celkově prodalo pouze 183 kusů za cenu 29.500 říšských marek. To přitom bylo pouze o 1.500 marek více, než stál konkurenční Mercedes-Benz 500K z roku 1936, který se mohl pyšnit výkonem 160 koní. Nicméně, automobilka s odbytem neměla starosti. Comeback se ale tak trochu nevyvedl, dost možná i proto, že Maybachu (a jeho potenciálním kupcům) chybí nějaká asociace. V roce 1930 se totiž vzducholodě snesly z oblohy na silnice a lidé měli rázem téma k hovoru. A to bylo všude stejné: Maybach „Zeppelin“!